Deset výher, pět porážek, žádná remíza. Díky této bilanci naše A mužstvo přezimuje na průběžném pátém místě skupiny B ČFL. "Myslím, že je to zasloužená pozice. Pro nás byl nejlepší zhruba prostředek podzimu, kdy jsme udělali výbornou sérii. Nejvíc mě mrzí domácí porážka s Velvary," řekl trenér Pavel Horváth.

Zmínil jste výbornou sérii. Ta obsahovala sedm výher v řadě...
Bylo příjemné, že jsme vyhrávali hlavně venku, s tím jsme tolik nepočítali. Není to totiž obvyklé. S odstupem času musíme tuhle sérii docenit. Byl bych rád, kdyby se nám znovu povedlo vyhrát sedm zápasů za sebou, ale z vlastní zkušenosti vím, že to není jednoduché a stojí to velkou námahu. A musíš mít, i když to někdo nerad slyší, štěstí. To se od nás pak odvrátilo.

Narážíte tím i na porážku s Velvary?
Ta mě hodně mrzí. Nepodali jsme úplně špatný výkon, ale hrůzostrašně jsme bránili a soupeři jsme výhru nabídli. Škoda taky, že v Hradci Králové jsme dokázali vyrovnat z 0:2 a pak dostali hloupý gól z penalty chvíli před koncem. Ale celkově můžeme být spokojení s tím, kolik bodů jsme uhráli. Já jsem hlavně rád, že se mění naše hra. Že snad naše hráče baví. Že prohraješ, to k tomu patří, ale musíš vědět, že si dokážeš vypracovat šance, že to není na hřišti jen boj a běhání.

Z posledních šesti utkání jste čtyři prohráli. Jaká byla příčina?
Určitě tam byl pokles výkonnosti. Měli jsme i smůlu v tom zmíněném zápase s Velvary, kdy jsme horší nebyli, ale soupeř byl neskutečně produktivní a my šance nevyužili. Ale obecně říkám, že když dostaneš tři góly, nemůžeš vyhrát. Jen výjimečně. Bavilo by nás vyhrávat 4:3, ale musíme se soustředit na správnou defenzivu a tu jsme v zápasech proti Velvarům, České Lípě nebo v Hradci Králové nezvládli. Doplatili jsme i na úzký kádr. Neměli jsme ho takový, abychom mohli vyměnit deset hráčů. Někdy kluci hráli s menším zraněním, někdy hrát nemohli vůbec a na výsledcích se to hned projevilo. Naším úkolem je, abychom kádr rozšířili a zkvalitnili, protože se musíme dívat i na béčko. I to nemá kádr široký.

V létě přišlo hodně nových hráčů, jak tým funguje?
Nechodím do kabiny, tak nevím, jestli si občas dají pohlavek nebo se lohtají po zádech. (úsměv) Ale co vím, tak mají mezi sebou hierarchii a kabina funguje, což bylo v zápasech vidět. A vedle těch zkušenějších hráčů vyrostli mladší kluci z Mostu. Jen se bojím, že o ně bude zájem jinde.

Kdo z nich Vás nejvíc mile překvapil? Kdo se nejvíc zlepšil?
Před zraněním měl velkou formu Michal Rjaska, je škoda, že závěr podzimu nemohl odehrát. Adam Radba má obrovské srdce. Když jsem přišel, tak jsem si říkal v nadsázce v uvozovkách, protože to nemyslím zle, že je dřevák. Ale on se tréninkovou pílí, nasazením, tím jak moc chce, stal jedním z klíčových hráčů. A začal být i produktivní, dostával se do finální fáze. Ten udělal z kluků největší výkonnostní skok.

Co mu pomohlo?
Vymyslel jsem nohejbal v rozcvičovně. Když jsem kluky viděl v šatně s telefony, jak si nepovídají, tak jim říkám, proč nehrajou nohejbal. S Martinem Kocíkem jsme jim z tejpu nalepili lajny a udělali malé hřiště. Zažijou tam spoustu výher, proher, ale jsou spolu. A zlepšujou se technicky. U Adama je to hodně vidět. Nakopal tolik úderů do pěnového míče, že mu to technicky hodně pomohlo. Každý úder má totiž význam.

Na Českou Lípu ztrácíte patnáct bodů. Je Arsenal největší favorit na vítězství ve skupině B?
Určitě. Oni se tím ani netají. V létě tam přišlo několik hráčů z Varnsdorfu, který hrál druhou ligu. Zkvalitnili svůj tým natolik, že jsou nejsilnější. Dokážou vyhrávat těsně, o gól. Nás vyloženě nepřehráli, ale my dostali dva blbé góly a prohráli s nimi.

Dá se Arsenalu konkurovat?
V tom zápase se ukázalo, že se s ním měřit můžeme. Vnutili jsme mu náš styl, dařilo se nám, ale nevyužili jsme šance. Měli jsme problém s defenzivou a oni to uměli potrestat. A to je právě ono. Musíš mít vyrovnaný kádr, aby ses celkově mohl s takovým soupeřem měřit. V tomhle složení ho můžeme porazit, ale ne porážet. V dlouhodobé soutěži se šířka a kvalita kádru prokáže.